Řekni mi ten pravý důvod,
a nechovej se tak odtažitě
proč odešlas a už mi nechceš sloužit?
těch několik let
kdys toužila
po jediném mém pohledu,
po mém letmém dotyku
po slovíčku „Přijď“
teď je to pryč
kostel už odbyl ten čas
tma a zima zůstala tu
a tys myslela, že já ti dělám službu
nebylo to tak
já prohrál
a přišel o poklad
teď musím hledat jiný,
ale kde?
na obloze v hvězdách snad?
Změnila jsem kabát
nejsem jakou byla jsem dřív
žádná zastrčená myš
teď dáma společnosti,
kdo by si to nevšim?
A uvnitř stále stejná
nestala se změna,
snad jen- ještě víc teď cítím,
a má bolest se o nic nezmenšila
vzrostla
tak teď masku nosím,
jinou, než nosila jsem dřív,
(ta stará už mi nestačila
všechnu mou slabost zakrýt)
a jen ten
kdo leskem není zaslepen,
spatří mou pravou tvář
tomu pak já bez rozpaků
ukážu se nahá celá
suď mne, jestli na to máš
Naše píseň už dávno dozněla,
to jen zadrhla se páska
a stále dokola hraje stejnou melodii
Vytrhni ji už z magnetofonu
a i desku rozbij o podlahu
a hoď do koše
nebo to rovnou všechno spal
Bude to tak líp
můžem začít od začátku
od jiných se učit z not,
co je C a co D
a že A je Amore
dur pro chvíle pokoje
a moll pro smutek v mojí duši.