Hudba z výšin padá dnes na nás
jako vodopád
vyhrávají náš svatební pochod.
ty jdeš si jako pán
a já uvnitř chvěju se.
Co asi bude dál?
květinu za punčošku
a závoj zahalí
vše to, co tlačí se nevěstě do hlavy,
jak se tohle mohlo stát?
závoj je odkryt
a nevěsta stojí tu nahá
byla to dlouhá cesta,
ale odměna bude sladká
za to všechno, co prožil sis
a že stále máš dost sil,
hrát si se mnou,
na prince s princeznou
kdo to hle vymyslil?
nahá zas chodím křovím
snad už našel se ten,
kdo by mě utěšil.
Vzdor,
je to vzdor,
co po těch letech s tebou
vyrostlo ve mě
A já to živím,
zalévám vlastním potem,
protože na bolest, co jsi způsobil
padly už všechny slzy,
žádné už nemám
že jsem prohrála?
skvělého muže se vzdala?
a k tomu dobrovolně.
„Dobrý den, pane Úžasný,“
již více nechoďte mi do cesty
a chovejte se ke mě slušně.
A vzdor roste si dál,
sílí jako květina,
když jej denně zalévám
to díky tomu,
že nepomohls, když bylo mi to třeba.
teď ti za to dlužím dík.
Vzdoru zdar!
založím asi nový odboj
těch, co už se nebojí
svému osudu vzdorují,
co dokázali říci NE,
když vše znělo tak lákavě
a heslem naším bude SÍLA
jen na slabost se umírá
proto říkám: „Vzdoru zdar!“
Už jsi s tou novou,
s tou „druhou“
a já ustupuji do pozadí
a věř mi, že ráda.
sledovat její radost
i nevěřícnost
a na druhé straně
tvou úlisnost
Naivita
Prosperita
v koutě pozornosti mnu si ruce,
osvobozená,
již nespoutaná,
pouty, jež sama jsem si dala
být šedou eminencí
myškou mezi vlky
a ona teď vládne sálu
tedy- provolejme třikrát slávu
a já tajné přání mám
zůstat navždy schovaná už
před pozorností tvou
a pro ni-
- snad ať radši neotevře nikdy oči.
