Jdi na obsah Jdi na menu
 


Protínající se,

kolmo na sebe,

ne však kolmo k sobě,

tvoří kříž.

Jeden lidský život.

I ten se vždy skládá ze dvou.

 

 

Stát opodál, nemoct nic.

a jen se tak dívat

na to, jak plyne čas.

jak zas a zas si boty obouváš

a že mě vůbec nevnímáš,

to, co bojím se ti říct.

Přešla doba a už nedoufám,

teď už se já obouvám

„Nashledanou a šťastným buď“

vyrážím do světa

hledat odpovědi

a vím, že nenaleznu je.

 

Stojím tu

Jsem tu já. Jsem TO já.

na planině, na světě bez trávy.

Někdo asi zapomněl se

a z trávy je jen suchá zem.

stojím si dál.

obnažená

bez ničeho

ale hrdá- jsem to já.

A ty? kde jsi?

sama procházím se

po vyprahlé poušti

a ty chodíš dokola, aniž by sis všim

že tu,

vedle tebe,

stojím přeci já,

malá rozkvetlá oáza.








Chodit po světě

a hledat.

nevědět ani co.

najít sebe sám.

myslíte, že teď se toho vzdám?

Pro odlišnost pohlaví,

rozdílný věk že prý vadí?

strčte si ty svoje rady,

nu, za klobouk třeba

a nebo ještě líp- nechte mě být

a svého si hleďte.

Sami nevíte,

o čem je tento svět,

kdo dal mu tento květ

květ, co voní jen tomu,

kdo sám si ho zaléval.

A tak otvírám skleník

a doufám,

že tentokrát vydrží

ach, prosím, ať již vydrží.

A vím, že ano.

Vždyť stačí, že jeden se bude starat oň

Ale pak-

- pak bude jen jednomu kvést.

Není to trochu škoda?

 

 

 

pohyb a radost z něj

už přebolívá to

rychlost cvalu,

co koni zrychlí tep

až k smrti přiblížit se.

A pak ticho,

kůň zastal a zamyslel se

jaké seno se dnes bude podávat?

 


Ty, ty,ty,

stále jen ty

A je to tak

a není.

a ty nevíš o tom nic

neznáš mě a nevidíš

a přesto už dávno žiješ ve mě.

je to jako prokletí

a já miluju tvůj styl,

tvé myšlení,

i to, cos pochopil

a to je to.

Jsi to ty,

to, co mě oslovilo,

a přesto-

všechno je to moje

a ty nemáš z toho nic.

 

 

 

tak čeho se tak bojíme,

no řekni už

toho, že budem žít a nebude to bolet?

toho, že máš ráno s kým se probouzet?

že sníš svůj sen a přece jsi vzhůru?

tak zažeň noční můru a pojď ke mě na polštář.

sednem si tu spolu

a můžem si třeba hrát.

tak neboj se už,

já odvahy mám dost

půjdem se večer projít někam,

kde bude klid.

 

proto lidé trápí se,

bojí se uvěřit tomu, co se stalo

krásné chvíle můžeš prožít

a nemusí přinést smůlu

lidé bláhoví,

tak proč mu nikdo nepoví,

že... že o všem rozhoduje si sám?

 

 

 

 

Vychovaná k síle

odvaze a statečnosti

čelit strachu, odehnat hněv,

pochopit celý svět.

proč ale ženské tělo mám?

V něm je všechno trochu jinak

slza za slzou kanou mi,

když někdo ublíží dítěti,

anebo snad smutné je.

samota.

pochopila,

že musí to tak být,

ale proč, proč, proč!?!

zastavte ten kolotoč,

nejsem jakou zdám se být

chci poklady tohoto světa

... chci oázu na poušti

a lidi, kteří odpouští,

chci běhat na louce

a v trávě dělat kotrmelce,

chci umět chodit po vodě

a nejradši měla bych i tebe.